Final Fantasy XIII-2 - recenze

21. 2. 2012, 09:42  |  Recenze  |  SolidCake

• Vývojář/Vydava­tel: Square Enix + tri-Ace / Square Enix
• Distributor pro ČR: Cenega
• Datum vydání: 3.únor 2012
• Žánr: RPG
• Platformy: Xbox 360, PlayStation 3

Od přímého pokračovatele rok starého opusu ze zdánlivě nekonečné (chvála bohu) série Final Fantasy se čekalo hodně. Tvůrci toho naslibovali dost, od vylepšeného bojového systému, přes revoluční princip cestování v čase až po interaktivního herního pomocníka. A jak to nakonec dopadlo?

Přesně podle všeobecného očekávání- velice dobře. Druhá epizoda „třináctky“ je dokonale vycizelovanou verzí své předchůdkyně, které byl vytýkán hlavně extrémně pomalý rozjezd a značná přeplácanost systému. Hra už od začátku pěkně šlape (tedy alespoň po příběhové stránce), je přehledná i pro naprosté nováčky a navzdory až děsivě komplexnímu menu neztrácí nic na přehlednosti a uživatelské přítulnosti.

Pokud bych měl doporučit jakým dílem by měl sérií zatím nepolíbený hráč začít poznávání fantastického světa, byla by to právě dvojice XIII. Příběh sleduje Serah, sestru hlavní hrdinky předchozí epizody Lightning, a Noela, cestovatele časem. Ten se vrací do minulosti, aby předešel totální zkáze lidstva, které o 700 let starší doba čelí. Společně se vydají hledat v čase a prostoru ztracenou Lightning a porazit tajemného nepřítele Caiuse. Navzdory faktu, že je příběh lehce kýčovitý a takovému Crisis Core z PSP se nevyrovná, tak se příjemně vine a díky již zmíněnému cestování časem se větví a nabobtnává do gigantických rozměrů.

Hlavní váha však spočívá na klasickém jádru jRPG hratelnosti- na soubojích. Ty jsou zde naprosto skvostné. Chvíli trvá než si na systém diametrálně odlišný od jakéhokoliv RPG „evropského typu“, ale jakmile se mu dostanete pod kůži, nebudete ho chtít za měnit za jiný. Navzdory akčnímu rázu všech konfliktů je v jádru striktně tahový- Serah i Noelovi (o vašich enemácích nemluvě) se nabíjí ukazatel síly a sérii útoků (healů, lektvarů, kouzel, doplňte dle chuti a nátury), kterou jim navolíte hra spustí až při maximálním nabití onoho ukazatele. Zajímavým prvkem je Paradigm Shift, neboli prohazování klasických RPG rolí v průběhu souboje. O co jde? Dejme tomu, že souboj začnete frajersky kombinací povolání vašich postav- Commando (dépées) a Ravager (rovněž DPS, jenom místo bodání kudlou kouzlí). Od svých nepřátel začnete logicky dostávat na budku a tak se „shiftnete“ do jiného paradigmatu, ve kterém figuruje jedna z postav jako Sentinel (tank) a hnedle jsou chvíle s kudlankou velikosti mladého slona menší potíže. Na papíře (no jo, nebo na monitoru) to zní velmi složitě, ale v reálu (pokud se videohře dá tak říkat) to je skvělá a hlavně originální věc. Serah i Noel totiž každou tuhle roli levelují zvlášť a vaše postava může být např. skvělým Comandem, ještě lepším Ravagerem, slušným Medikem (tady snad nic vysvětlovat nemusím) a Sentinelem, který ani nestojí za řeč.

Slovy teleshopingových mágů- ani tohle není vše! Po nějakých třech hodinkách hry dostanete možnost přibrat libovolnou příšerku, co se vám během vaší epické cesty dostane pod nohy, do party. Pokémoni hadr. Tato vámi vybraná kreaturka rovněž leveluje, sice trošku jiným systémem než lidská složka vaší skupinky, ale skutečně není problém projít s vaší oblíbenou příšerkou nalezenou na začátku hry celý příběh. A když už mluvím o těch příšerkách tak Mog.

Co se pod tímhle jménem skrývá? Podivné stvoření s vizáží oživlého maršmalouna. Ne skutečně, jak je většina hlavních postav sympatických a jejich backstory promyšlené do posledního puntíku, tak je Mog čestnou vyjímkou. Funguje zde jako průvodce, zbraň Serah a jako jakýsi detektor kovu. Ve své první úloze naprosto selhává a dění okolo sebe komentuje hláškami tak přiblblými, že by se je styděla vypustit z úst drtivá většina již zmíněných Pokémonů. Když zjistíte, že umí kromě retardovaných citoslovců i mluvit (což jsem se popravdě ani moc dozvědět nechtěl), tak začne fungovat jako létající (už jsem říkal, že umí létat?) a neobyčejně vlezlý tutorial, přičemž většina vzdělávací práce stejně zůstane na tradičních tabulkách s texty a sem tam nějakým obrázkem. Celkově vzato je Mog oproti báječně propracovaným postavám velkým krokem zpátky.

Kromě bitev se s vašimi hrdiny budete procházet po poměrně rozlehlých lokacích, kde budete hledat konflikty s nepřáteli, kafrat s kolemjdoucími, brát sidequesty a nakupovat zbraně, vybavení a lektvary u potulného obchodníka (mj. je to ženská, co vypadá a chová se jako kuře) Ony lokace jsou do jedné nádherně graficky ztvárněné a každá z nich má svůj jedinečný styl. XIII-2 je vůbec audiovizuální špičkou toho, co si na současných konzolích můžete zahrát. Postavy se během dlouhých, pečlivě zrežírovaných, cutscén přirozeně hýbou, při boji nejsou ani při volných chvilkách statické a emoce se jim čtou z obličeje stejně dobře jako z knížky. Hudební podklady zde zajišťuje směs operních, popových, elektronických a tradičních japonsko-folklórních prvků. Celkově se dá soundtrack hodnotit jako povedený, byť má jistě v sérii FF přemožitele.

Byť jsou negativa čistě sporadická, tak vás občas nějaká ta komplikace na cestě za záchranou světa čeká. Ačkoliv jsou bitky svižné a zábavné, tak se časem přejí a nepomůže tomu ani možnost vyhnout se většině náhodných setkání s místní faunou v podobě vychytávky Mog Clock. Také občas pozlobilo poměrně nejasné zadání vedlejších questů nebo totální brajgl v úložišti vašich nasbíraných zvířátek.

Hra jako celek však šlape jako dobře seřízené švýcarské hodinky a navzdory krásné a nepochybně náročné grafice se ani trochu nekouše a bugy v Japonsku naštěstí zatím neobjevili a tak je hraní krásně plynulé a bez zbytečného narušování precizně budované atmosféry (ano, na tebe mluvím Skyrime!).

Verdikt

Tak to pojďme všechno shrnout na jednu hromadu, zabalit a hodit na to stříbrnou mašli. Final Fantasy XIII-2 (hrozivý název, není-liž pravda Watsone?) pokračuje v pozvolném trendu série ubírat se víc směrem k zemím ležícím na západ od země vycházejícího slunce (ještě kus na západ od Číny) a jaksi zlidšťuje herní principy, aby průměrný Američan nezačal po čtvrthodině hraní mlátit hlavou do zdi. Ve své kategorii konzolových jRPG nemá v současnosti naprosto žádnou konkurenci a pokud máte chuť na kvalitní zábavu na pořádnou porci herních hodin a postavy ze Skyrimu vám připadají jako nekultivovaní barbaři, tak je pro vás jasnou volbou. Ty drobné chybky v celkovém pohledu vypadají jako mušky rozpláclé na kapotě fungl nového sporťáku.

Hodnocení: 8,6/10

Hru na zrecenzovaní nám poskytla spoločnosť CENEGA Czech, které za to děkujeme.

Komentáře